RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 21 /365 - Víte, kdo já jsem?

rl

Jestli nějakou větu nemusím, či ji přímo nesnáším, pak je to věta: „Víte, kdo já jsem?!“ – Věta, kterou užívají lidé v rozčílení, aby druhým rázně sdělili, že ať už ve vzájemné při má kdokoliv pravdu, tak oni si vždycky svými dlouhými prsty zjednají prospěch pro sebe. Takže, řekne-li někdo: „Víte, kdo já jsem?!“ – Nemusí mi říkat víc a skutečně hned vím, co je to stran povahy za člověka. Proto jsem nikdy tuhle větu nepoužil, teda až teď, nedávno – jenomže to bylo v legraci. On je humor totiž na rozporu založený, jinak by se člověk nepobavil…, ale je fakt, že to moji blízcí se mnou jednoduché nemají.

Nedávno jsem pozval maminku a sestru na kafe. Kráčíme ulicí směr teráska příjemné kavárny a já přemýšlím, čím maminku rozveselím, abych ji odpoutal od starostí všedního dne. Ještě pořídím snímek, jak stojím kousek od kavárny a maminka se sestrou zády ke mně se směrem k vůni kávy přibližují, netušíc, že se mi už v hlavě klube nápad. ¨

Kafíčko, nějaké to popovídání a mezitím si odskočím na toaletu. Cestou zaplatím útratu a poprosím servírku, aby se mnou zahrála divadlo: „Až budeme opouštět terásku, prosím vás, vyjděte ven a před všemi zvolejte – A PLATIT BUDE KDO?! Já se otočím a nahlas řeknu – VY MNE CHCETE ROZČÍLIT?! VÍTE, KDO JÁ JSEM?!“ – Paní servírka natěšeně kývla a tak zbývalo jen se těšit, jak maminku přivedu na jiné myšlenky…

Máme dopito a zvedáme se. Odcházím suverénně a tak se předpokládá, že když jsem byl uvnitř na toaletě, že jsem cestou kafe zaplatil. A jak uděláme krok na chodník, vyběhne servírka a na celou ulici zvolá: „A platit bude kdo?!“ – Otočím se: „Cože? Chcete mne rozčílit?! Víte, kdo já jsem?!“ – Sestře vypadnou oči z důlků: „Brácha, tys neplatil? No to je ostuda!“ – Maminka se jen nadechne a zírá. Paní servírka přistoupí blíž: „No tak dobře…“ – A mávne rukou, jakože platit nemusím. Maminka se vzpamatuje: „Já to zaplatím…“ – A já se jen otočím k servírce, chytnu ji za ruku: „Moc vám děkuju!“ – Ona se začne smát – takže okolní obecenstvo složené z dalších zákazníků a kolemjdoucích pochopí, že šlo o žert – načež vše uzavře: „Jsem ráda, že se povedlo přivést maminku na jiné myšlenky…“ – Poděkuji za spolupráci, popřejeme si krásný den a jen co ujdeme pár kroků, maminka se zastaví: „Tys mi ale dal!“

Neříkám, že jsem vymyslel nejlepší způsob, jak odreagovat maminku od starostí běžných dnů, ale faktem je, že toho dne o ničem jiným nemluvila:)

5. 9. 2017 Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved