RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1/365: Každé ráno se znovu narodím

2/365: Krásné sestřičky na Mallorce

3/365: V roli podivného hosta

4/365: Každý chceme vypadat moudřeji

5/365: Náušnice profesora Knížáka

6/365: Slíbeno doma

7/365: Strom u cesty

8/365: Bez peněz ani do kavárny nelez

9/365: Chce to hodně solit a pepřit

10/365: S tátou je to prostě jiný

11/365: Natrhej si sám

12/365: Taky za pětku je třeba poděkovat

13/365: Přes pře…

14/365: Když barvy voní a krásky se usmívají

15/365: Lidé odcházejí, přátelství zůstává

16/365: Potkat jsme se jednou prostě museli

17/365: Už chápu, proč říkají lidé, že je fajn být "na úrovni"

18/365: Děkuji ti Mekáči

19/365: Normálně netančím, ale jinak je to tanec

20/365: Tři druhy chlapů

21/365: Víte, kdo já jsem?

22/365: V sobotu na Sobotu

23/365: Když odchází osobnosti...

24/365: Když klukovina zachrání život

25/365: Jak vznikají drby

26/365: Na kávě v Terstu…

27/365: Přes hubu jsem už ve 12.35 dostal…

28/365: Věra Čáslavská nebyla jen mistryní sportu, ale i života

29/365: Jízdenka do nikam...

30/365: Žinýrovat se neumím a tak raději za své jím

31/365: Přezdívky k životu patří stejně jako jména…

32/365: Dobře dopadnout může jen to, co se uskuteční

33/365: Nejen na Krétu se dá jezdit zadem…

34/365: Když je chlap sám doma

35/365: Když je někdo NĚKDO

36/365: Elvis byl málem v Plzni

37/365: Jak zpolmalit čas

další díly Ranní kávy s Richardem - zde

RANNÍ KÁVA S RICHARDEM 37 /365

Jak zpomalit čas

„Letí to!“ – Říkáme to všichni. Čím to je? Že rok není dlouhý jako dřív? Proč čas plyne sedmimílovými kroky? Proč se rychle lámou roky? Kamarádka Lída, profesí hostinská, tuhle opřena o výčep nechápavě prohodila: „Nevím, čím to je. Buď ten čas letí rychle! Nebo já jsem pomalejší.“ – Milá Lído, možná je to mix obojího, ale ať tak, či tak, dokazuješ i ty, že s tím časem něco neštymuje.

Není tomu dávno, kdy jsem dospěl k chybnému rozluštění časové záhady. Myslel jsem si, že když mne život baví, práce baví, záliby baví, snění baví, no prostě všechno mne baví – že proto mi čas rychleji odměřuje žití, abych alespoň nějakou daň z dobrého osudu odvedl kamsi nahoru. Říkal jsem si, že když od rána do večera člověk maká na tom, co ho zajímá, že čas plyne rychleji. Pak mne skolila chřipka, týden jsem ležel jak lazar a i tenhle týden, který se měl táhnout a neutíkat, uplynul jak nic.

Kam přijdu, tam se mluví o čase. Stačí, aby se dva potkali, myslíc si, že naposledy se viděli minulý týden a pak se zděsí, že je to půl roku. Přepočteno na dojmy, pokud se do konce života budou potkávat i nadále každého půl roku a vždycky si řeknou, že mají dojem minulého týdne, život jim pocitově uteče za pár měsíců. Je na to sebeobrana?

Ano! Našel jsem totiž místo, kde čas necválá jako bláznivý, ale nudně se vleče. Byl jsem u doktora a v narvané čekárně to od pohledu nikoho nebavilo. Penzistka volala manželovi, ať počká s vařením oběda: „Tu hodinku navíc vydržíš!“ - Student šeptal láskyplně přes telefon svému vzdálenému protějšku slova útěchy: „Brzo se dočkáš!“ - Ostatní se snažili zabavit, jak to šlo, ale podle výrazů všech, nikomu to nevyšlo. Také podle svých dojmů můžu proto slavnostně prohlásit, že existuje místo, kde čas neplyne jak voda a tím místem je ČEKÁRNA.

Třeba taková čekárna u autobusové zastávky, kde má člověk strávit půl hodinu a poté zjistí, že má autobus dokonce zpoždění - je moc fajn – život se v ní doslova vleče! A tak jsem si v zájmu zpomalení času před 6 lety na zahradě postavil ze dřeva malou čekárničku, abych tam občas na chvíli usedl a čekal na to, až se zase zvednu a rychlým tempem žil a pracoval dál.

Je fakt, že čekání má svoje kouzlo a zpomalený čas za to stojí. A dopřát si takový luxus může úplně každý:)

14. 4. 2018
Richard

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved