RICHARD   LANGER - 27. rokem na volné noze ve svém světě       R. N. Harém | Moderace | Psaní | Reality | Byznys | Kontakt
1.díl / Ples AČR na Hradě

2.díl / Jak se vaří v hotelu Martina Straky

3.díl / Jednání na Hradě

4.díl / Když beton není jen drink

5.díl / Na kávě v Grandhotelu PUPP

6.díl / Výstava šperků ze skla v Novém Boru

7.díl / Ve Zlíně je každá první žena krásná

8.díl / Velikonoční Tábor

9.díl / Kynšperk – místo mého srdce

10.díl / Lipník nad Bečvou

11.díl / Noc ve Velkém Meziříčí

12.díl / Klatovy a Plánice

13.díl / 25 let GynCentra v Praze

14.díl / Kaplička nad Bořitavou

15.díl / Divadelní léto Hluboká nad Vltavou

16.díl / Knížecí rybník

17.díl / Kvítkovice

18.díl / Setkání dětí ze zkumavky

19.díl / Vinohradská

20.díl / Týdenní výměna za „i30“

21.díl / Jaké to je, když „i40“ testuje uznávaný malíř

22.díl / NONSTOP DEN SE SKLADATELEM ZDEŇKEM BARTÁKEM I.

23.díl / NONSTOP DEN SE SKLADATELEM ZDEŇKEM BARTÁKEM II.

další díly 40 výletů s i40 - zde

40 výletů s i40 …23.díl
NONSTOP DEN SE SKLADATELEM ZDEŇKEM BARTÁKEM II.


Už deset let žiju v Pošumaví na chalupě. Při mojí práci, kdy jsem stále někde v šumu, mi vyhovuje jakýsi „odstup“ od všeho dění, když přepínám z veřejného činění na trávení volného času, kterého není moc, ale když už je pár hodin, tady se nadechnutím nezaměnitelného vzduchu prožijí naplno tak, že mysl a tělo regeneruje neuvěřitelně rychle. Proto jsem na premiéru muzikálu v divadle Hybernia vyrazil časně ráno až z promrzlého Pošumaví. Baví mne jet někam a mít nutný čas na přípravu vědomí – co a proč se to vlastně bude dít a naopak, když se vracím domů - mít čas na urovnání postřehů a nápadů, které prožité podněty často přináší. Zdeněk o tom ví a možná právě tohle netradiční pojetí života v centru dění a přesto daleko od něj, přijímá jako záruku jiného úhlu pohledu na něj, než bývá u postřehářů v médiích zvykem. Je 23. listopadu 2017, mrazivé ráno – na zadní sklo, nedaleko kapličky v naší vesnici prstem píšu „NONSTOP DEN S BARTÁKEM“ a vyjíždím...

Za Zdeňkem Bartákem jsem vyrazil zapůjčeným vozem Hyundai i40, který mám k dispozici pro své kulturní projekty od pana Šrámka z Plzně.

rl

rl

Tehdy před sedmi lety, když jsem jel prožít podobný den se Zdeňkem při premiéře Barona Prášila, mne čekala u Bartákových vydatná snídaně – hemenex. Lída Bartáková bývá skvělou hostitelkou, zvlášť, když člověk ví, co sama má od rána za ranec starostí. Co si pro mne přichystá dnes? Míjím všechna osvědčená místa, kde si cestou dávám vývar a jiné životabudiče před dlouhým dnem. Ten dnešní snad skončí v Hybernii velkým aplausem…

Zaparkoval jsem na místě rezervovaném Zdeňkem, hned vedle Divadla Kampa.

rl

Na dlouhé střeše se zrcadlilo poklidné větvoví spanilých stromů, které bývá svědkem poklidné chůze skladatele Bartáka, který si tudy často krátí cestu z domova na Malé straně na Národní třídu. Vše je tu vždycky tak poklidné, že nikoho ani nenapadne, že ten klidný a vyrovnaný muž, možná v duchu až tolik klidným není. Když se ho přímo zeptám, klidně odpoví, že klidný je, ale jsou vteřiny, kdy mu nevěřím. Je to přece jen „osobní kůže na trh“ a premiéra je premiérou od toho, aby napětí na všech stranách, jak u diváků, tak aktérů, podtrhlo případný úspěch o to víc. Když by bylo dopředu všechno jasné, že klapne, napětí je fuč a aplaus o to menší…

Dveře k domovu skladatele Zdeňka Bartáka znám dobře.

rl

Za ta léta jsem tudy prošel mnohokrát. Nebyl jsem ale sám. Kromě mne, obyčejného kluka z Pošumaví, se tu míhalo nesčetně známých a slavných lidí. A jak čas během minulých desetiletí plynul jako voda, nebyla náhoda, že na tyhle dveře zaklepala i velká voda. V roce 2002 se tudy prohnala povodeň a za ní velká škoda. Zdeněk však tohle místo miluje a rekonstruoval ho, léta vlhkost přístroji odsával a opět se tu tím pádem dá spokojeně existovat. Nu a na nově vymalované stěně se zazdálo, že by zde mohlo viset nějaké zajímavé výtvarné dílo.

A tady jde o zajímavou hříčku osudu. Krátce potom, co jsem poznal skladatele Zdeňka Bartáka, jsem se náhodně seznámil i s malířem Martinem Vavrysem. Přes můj životní projekt „cena Ď“ jsem oba seznámil a zakrátko se stalo, že oba dva, na mé osobě zcela nezávislí, oba aniž se znali, oba žijící a tvořící na Staré Praze, se díky prostředníkovi ze vzdáleného Pošumaví, stali přáteli a vzájemnými profesními obdivovateli. V té době ale neměli ani tuchy, že si jednou Zdeněk od Martina koupí velký obraz, jenž se časem stane výtvarně šimrající dominantou pracovny Zdeňka…

Když jsem v roce 2010 byl v Praze díky premiéře muzikálu Baron Prášil z hudební dílny Zdeňka Bartáka, netušil jsem ani náhodou, že rozmalovaný obraz, jenž jsem také toho roku náhodou vyfotil v ateliéru malíře Martina Vavryse, za sedm let, po domalování a procestování půl Evropy po výstavách, doputuje do domova skladatele, který tehdy, když jsem ho zásluhou vyšších náhod seznamoval s malířem, nemohl tušit, že to, co jsem v roce 2010 napůl viděl, on uvidí v roce 2017 a koupí celé.

rl

rl

Dneska jsem si pod tenhle obraz na sedačku položil bundu a ptám se Zdeňka, jak mohu pomoct s premiérou klepající na dveře. Ten se chytá za hlavu, že neví, jak rozdělí pár VIP čestných vstupenek mezi stovky zájemců, kteří by chtěli taky premiéru muzikálu Romeo a Julie vidět.

rl

Do toho volá Lída, že je snídaně na stole. Tentokrát jsou párky s křupavou houstičkou a ty si rozhodně nenechám ujít, stejně jako Zdeněk.

rl

Nejprve se do nich pustí on, protože já pořád o něčem mluvím a cosi fotím. Pak dostanu pokyn, ať přisednu a to je ta chvíle, kdy pár minut mlčím. Když mám skoro snědeno, beru znovu foťák do ruky, ale Lída se hněvá, že bude vidět na mém talířku jen zbytek jedné okousané nožičky. Okamžitě zatrhne focení a jako perfekcionistka, jak ji znám, ve chvíli servíruje další čtyři nožičky. Zkraje roku jsem u Zdeňka natáčel jakýsi televizní pořad a právě Lída řekla: „STOP! Richarde, máš zmuchlaný límeček!“ – Takže chápu, že ji profese ze světa produkcí vycepovala k dokonalosti. A dokonalou chutí taky všechny další čtyři nožičky spořádám. A pak se chytnu za hlavu: „Lído, já to snědl a nevyfotil!“ - „Tak to odčiníš aspoň tím, že zavážeš Zdeňkovi na kravatě uzel…“ – Podotkne Lída a jsem rád, že mám příležitost Zdeňkovi prokázat službu a ukázat u toho, že on umí sice skládat hudbu a s kravatou si neporadí, zatímco já hudbě nerozumím a kravatu mu vyfiknu jedna báseň.

Celý tímto poklidným děním čas od času zvoní telefon, aby Zdeněk zodpovídal tomu a onomu, proč nedostal VIP vstupenku do první řady. Chápu, že je takový zájem o premiéru díky tomu, že se i producentka muzikálu paní Krahulíková vzdává svého místa, aby uspokojila zájem sponzorů, partnerů a VIP hostů. A do toho volá ten a tamten, fajn lidi – jak je komentuje doma Zdeněk a myslí to upřímně – že potřebuje nesedět až tam, ale tam, protože na muzikál přijde s tou a s tamtou a moc mu na tom záleží. A pak si už jde Zdeněk zkusit kravatu a šup vedle do pracovny popisovat obálky s VIP vstupenkami.

rl

rl

Svědkem nám bude slavný italský zpěvák Andrea Bocelli, kterého má Zdeněk na společné fotce zarámovaného v pracovně, když pro něj složil hit a osobně se tak s ním sešel.

rl

22. 12. 2017

foto, text - Richard Langer

RICHARD LANGER    -    richard.langer@centrum.cz    -    608 702 768
Copyright © 2017 All rights reserved